In the memory of horses - 2.díl
V 1. díle: Indil se vzdálila od stáda a chytli ji elfové. Several, který stále doufá, že si ji získá se vydal za ní. Seznámil se s Desert Kingem a když se rozhodli, že zkusí Indil osvobodit, byli oba chyceni. Teď míří všichni 3 za elfy. Co je potká??
Indil: Se smutně skloněnou jsem se loudala za elfčinou strakatou kobylkou. Cesta byla dlouhá a když jsem se trochu sebrala, začla jsem si prohlížet elfy i jejich koně. Strakatá kobylka vůbec nereagovala na mé zvědavé dotazy a tak jsem se obrátila dál. Vranka byla sdílnější. Vysvětlila mi, že nás teď vedou k elfům do doupěte a že když budu dělat, co chtějí, nic se mi nestane. Trochu vystrašená jsem se stále zvědavá podívala i na oba hřebce. Plavák vypadal důležitě a i se tak choval. Jakoby byl něco víc. Moc sympatický mi nepřišel. Pak můj pohled zabloudil k hnědákovi. Vypadal podobně starý jako já a stále trochu vystrašený. Jeho jezdkyně byla menší než ostatní. Ráda bych si hnědého hřebce ještě chvilku prhlížela, ale on to nejspíš vycítil, otočil se a koňsky se usmál. Kdybyh mohla, okamžitě bych zrudla. Sklopila jsem oči a nějakou dobu šla tiše.
A pak se před námi objevila stáj. Ještě jsem měla chvíli, než tam dorazíme a tak jsem se poprvé za cestu otočila na Severala.
"Severale?" zavolala jsem tiše. Okamžitě zvedl hlavu.
"Indil! Dobrý?" trochu zrychlil a elfka ho stáhla zpátky.
"V pohodě. Zatím.. Co ty?" naklonila jsem hlavu a trošku zpomalila.
"Jde to." křivě se uchechtl "Zatím."
Smutně jsem pokývala hlavou. Elfové zastavili koně a začli si něco povídat.
Desert King: Celou cestu jsem se bystře rozhlížel a poslouchal. Došel jsem k několika věcem:
Elfové mluví Obecnou řečí, takže budeme rozumět.
Všichni 4 koně jsou svým pánům velmi oddáni, ale hnědák je ještě nezkušený.
Ta černá kobylka je k nakousnutí.
Zatím jsem se rozhodl držet se 3) bodu a po tom, co jsem tohle všechno sdělil i Severalovi, jsem oslovil vranku.
Indil: Smutně jsem poslouchal rozmluvu elfů i Kinga s Aranel. Elfská byla zajímavější- bavili se o naší budoucnosti. Dozvěděla jsem se, že nejdřív budeme ve stáji a ve výběhu, abychom si zvykli a pak, že se uvidí. Pohlédla jsem na stáj. Tam mě nedostanou!
Elfové sesedli a pustili koně. Překvapeně jsem se dívala za nimi, jak se sami vydali do ohrady. Když jsem si uvědomila, co se děje, byla jsem už skoro uvnitř stáje. Koutkem oka jsem zahlédla Kinga, jak se snaží dostat za elfskými oři a Severala, jak se vzpíná. A pak už jsem byla uvnitř...
Za chvilku se ke mě přidali i King se Sevym, ikdyž se nedali tak snadno. Začla jsem se dobývat ven...
Kopala jsem do mříží, vzpínala se a vykopávala. Nic nepomohlo...
Všichni 3 jsme pěkně vyváděli. Several byl asi nejhorší. Prostě se s tím nehodlal smířit. Elfové se venku znovu na něčem domlouvali, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Pak se ozval ošklivý kovový zvuk...
Several se zaklesl nohou za kovou příčku. Neměl v boxe dost prostoru, aby se vyprostil...
Elfové se seběhli u jeho boxu a bylo slyšet zvýšené hlasy a pak zavrzání zástrček na boxech..
Dvířka se otevřela a my mohli znovu ven. Ale venku byla narychlo postavená ohrada, která tvořila uličku k výběhu...
King i Several vyběhli rovnou do výběhu, ale já ještě váhala. Ustrašeně jsem se rozhlížela...
Elf přelezl ohradu a křikem a máváním mě vehnal do výběhu. Pak zavřel ohradu a já se ocitla v ohradě s neznámými koňmi.
Aranel s Desertem se rozeběhli někam dál, kde bude klid a strakatá klisna je důstojně následovala. Já se jen nervozně tiskla na ohradu a čekala. Na co? Ani nevím...
Konec 2. dílu!!