In the memory of horses - 1.díl
Indil: Tento příběh se odehrál dávno, velmi dávno v zemi, která ani nemá jméno. Byla to země elfů, lidí a divokých zvířat. V místě které byla zelená trávou a občas šedá skálami a modrá vodou žilo naše stádo koní v klidu před lidmi i elfy. Ale i na nás elfové jednoho dne přišli. Ale nepředbíhat. Failonovo stádo se vydává na pláně...
Všichni jsou už utrmácení...
Konečně dal vůdce stáda povel k zastavení. Okamžitě se otočím od ostatních a začnu hledat pěknou trávu. Ozvou se za mnou kroky. Ale ne. Several jde zase otravovat...
Ani jsem se nesnažila utéct - byl rychlejší. Jen jsem čekala na další útrpnou rozmluvu o tom, že být ledovou královnou nemá smysl. Samozřejmě, pro něj ne, ale mě to bavilo a navíc jsem cítila, že on rozhodně není ten pravý.
"Ahoj krásko." ozvalo se za mnou potichu a ve chvilce stál vedle mě.
"Co chceš?" vyštěkla jsem podrážděně. Opravdu jsem na něj neměla náladu.
"Ale no tak. Už toho konečně nech. Kolikrát ti mám dokazovat, že tě opravdu miluju a že ty mě taky." naklonil prosebně hlavu
"Taky se ptám - kolikrát mě ještě budeš s tímhle otravovat?"...
Otočila jsem se a cvalem se rozeběhla pryč...
Jen matně jsm slyšela, jak za mnou volá, abych se vrátila. Já prostě běžela a užívala si naprosté svobody...
Osud: Indil netušila a ani nemohla tušit, že celé stádo skrytě pozorují 4 elfové. Viděli, jak se oddělila od ostatních a vycítili svou příležitost...
Běžela jsem daleko aniž bych se jedinkrát ohlédla. Zastavila jsem teprve, když se mě zmocnil divný pocit. Jako by mě někdo pozoroval...
Otočila jsem se a pohlédla římo proti elfovi, který se ke mě na vrané kobylce řítil s připraveným lasem. Vystrašeně jsem zaržála a rozeběhla se od něj...
Several: Rozmýšlel jsem se, jestli se mám vydat za ní. Tomu udělalo přítrž slabounký zvuk, který jsem zachytil na vrcholu skály. Indilino ržání jsem okamžitě poznal. Rozeběhl jsem se co nejrychleji...
Byl jsem už blízko, věděl jsem to. Ale něco mě zarazilo. Uviděl jsem šedivý zadek nějakého koně. Opatrně a zvědavě jsem se k němu blížil...
Uslyšel mě a otočil se. Naznačil mi, abych byl potichu a odvedl mě kousek dál. Vysvětlili mi, kdo je a jak se jmenuje. Pak jsme se vrátili a měli možnost sledovat hrozivé divadlo.
Indil: Doufala jsem, že se mi ho podaří setřást, ale plány mi zhatila elfka na plavákovi, která se vynořila přede mnou z křoví. Vzepjala jsem se, ale věděla jsem, že nemám šanci...
Kolem krku mi dopadlo lano.Vzepřela jsem se a uzel se utáhl a začal mě škrtit. Spustila jsem se na zem a vykopla zadníma směrem k elfovi...
Zachechtal se a surově zatáhl za lano. Uskočila jsem dozadu a začla couvat..
Nevšímali si mě a pobídli koně. To už nám vyjeli naproti další 2 elfky. Stočila jsem uši dozadu. Zaslechla jsem...
<- arabka tam opravdu je ;-) schovaná za strakatou klisnou
...dusot kopyt! Chtěla jsem radostně zařehtat, ale elf mě surově zatáhl blíž ke své klisně. Všechno se seběhlo hrozně rychle. Najednou sjem neměla na krku provaz alle na hlavě svírající soustavu popruhů a držela mě elfka na strakošce. Elf a elfka s plavákem se rozjeli proti zdroji dusotu - Severalovi a nějakému šedému hřebci...
Mohla jsem jen přihlížet, jak chytají Severala a pak i šedáka. Smutně jsem sklonila hlavu. Proč já?
Konec 1. dílu!!